Sestry Brožkovy hodnotí Skrýše 2016

Osmý ročník Skrýší se poprvé od vzniku přestěhoval do jiného prostoru, a to o něco víc na sever od Plzně. Shromaždištěm, kde byl start i cíl, bylo fotbalové hřiště v Horní Bříze.

Ředitel závodu Aleš Hejna dal stejně jako minule možnost postavit trať někomu jinému. Je pravda, že autor při opakovaném stavění po nějakém čase vyčerpá nápady. Docela nové - kromě prostoru - bylo bodové pojetí i rozmístění kontrol. Netradičně ty nejvíce hodnotné byly nejblíž a ty jednobodové plevy naopak co nejdál. Tento nápad má něco do sebe, skoro všichni pak mají nakonec pořádný ranec bodů. Takže všeobecná spokojenost.

Další výraznou změnou byly dvou a vícekontrolové shluky. Také pozitivum. Dřív jsem dal tři kontroly tak za čtyřicet padesát minut a teď za deset. Vyloženě dlouhé laufy tentokrát vůbec nebyly. Toto pojetí má ale i nevýhodu, a to v tom, zda vůbec vyrazit na ten okraj pro ty jednobodové shluky nebo na ty dvě jediné samostatné (č. 3 a 4). Ono se v polovině závodu těžko kalkuluje, zda se kvůli oražení jedné tříbodovky nebo dvoubodovky nestihne z časových důvodů proběhnout shluk ke konci závodu, kde se dá udělat šest bodů. Díky tomu bylo právě letos asi nejvíce těch, kteří přiběhli do cíle se zhruba půlhodinovou rezervou a už neměli možnost jít něco dalšího sebrat.

Mapa měla skoro parametry té orientační, byť některé cesty na mapě v reálu vůbec nebyly nebo byly trochu jinak. Nebylo to ale nijak dramatické. Kontroly nikdo nesebral a - kromě toho jediného posedu (č. 26) velkého jako maringotka - byly na svých místech. U toho posedu by stačilo posunout kroužek o dva tři milimetry jižněji.

I záznam gps dosvědčuje, že skrýše č. 26 byla v terénu o 50 metrů jižněji

 Kontrola č. 15 podle popisu na místo k nějakému laškování určitě nevypadala. Ale vždyť i zamilovaní bezdomovci možná mají svá oblíbená místa. Vytěžené haldy nebyly nakonec vážnou překážkou. Kdo je obíhal, ztrácel. Šly normálně zdolávat kolmo.

Foto Zachwatt100d

 Vzhledem ke svahům na východě okolo Hromnice si myslím, že stavitelsky to ještě není úplně vyčerpaný prostor. Tím samozřejmě nechci napovídat.
S umístěním jsem spokojený. Tu omladinu na předních příčkách za své soupeře nepovažuji.

Mimochodem, vítěze, který oběhl úplně všechno, jsem v roce 2001 coby nadějného staršího dorostence porazil na oblasťáku ve Studenci na závodech BSO. Tenkrát jsem vyhrál. Ale to jen tak na okraj.

Co říct závěrem: Bylo to spíše příjemné nikterak záludné proběhnutí na začátku sezóny. Do cíle jsem poprvé v historii přiběhl se suchými botami. I v dlouhém záběru kamery stavitele na jedné z hald jsem vidět. Počasí bylo fajn, ještě jsme zkoukli něco oblastního fotbalu, párky byly, prostě pohoda.

Pepa Milota