úterý 25. března 2014

Sestry Brožkovy na Skrýších 2014


Už po obkreslení kontrol a jejich bodových hodnot jsem musel značně pozměnit strategii. Bylo jasné, že pro nějaký slušný výsledek je nutné se vydat na sever, kde se bylo rozeseto dost bodů, i když někdy na větší vzdálenosti. Doma jsem si pak spočítal, že i kdybych důkladně pročesal všechno v jižní polovině mapy okolo Berounky, tak bych větší bodový výsledek neudělal. 

Co se týče orientační náročnosti, tak mi to letos přišlo nejlehčí. Na druhou stranu se to zřejmě nedalo sebrat všechno, i kdyby přijel nějaký excelentní borec. Což je ale dobře, protože možností jak prokličkovat závodem bylo víc. Logistika byla tentokrát to hlavní. 

Své sehrály značné převýšení okolo řeky i tok samotný. Už od startu mi bylo jasné, že nesmím vynechat kontrolu č. 4 za 13 bodů. Po oražení devatenáctky jsem měl nejdřív problém se k řece vůbec dostat. Všude byl zarostlý a dost prudký svah. Nakonec jsem se částečně vrátil a seběhl po cestě směrem po proudu. Chvilku jsem diskutoval s dvojicí mladých rybářů o hloubce. Nakonec jsem šel kousek proti proudu, kde to bylo relativně nejužší. Mapu, buzolu i průkazku jsem nacpal za moiru, nevodotěsné hodinky zapnul za čelenku a přeplaval jsem. Samozřejmě oblečený i s botami. O vhkost nešlo. Stejně jsem byl v tom dešti už tak mokrý všude. 

V cíli byl problém vyndat moji zcela mokrou průkazku z dvojitého igelitového obalu a identifikovat vpichy. 
Kleštičky neměly kdovíjak velké hroty. Většinou jsem to razil o strom. V tu chvíli jsem byl na trati něco přes dvě hodiny a věřil si, že nějaké kontroly na jihu kolem řeky ještě posbírám. Leč postupy 4-17-16-23 vedoucí většinou přes pole mi vzaly dost sil. S těmi kily hlíny na nohách se běžet moc nedalo. 

Při  návštěvě podchodu u Bukovce (č. 24 za pět bodů) jsem trochu láteřil (společně s Vláďou Horou), kde je ten lampion. Asi ho někdo ukradl, usoudili jsme a pokračovali dál. Ručně kreslené kolečko mne na správné místo nenavedlo, i když jsem se šel zpátky po cestě podél kolejnic podívat, jestli tam někde něco není. Dole jsem ten potůček viděl, ale nepředpokládal jsem, že tam bude nějaký větší tunel. Zde bych do popisů možná slovně naznačil, že se jedná o propust pod tratí. Prostě zmínit v té souvislosti existenci potoka. Nebudu si ale stěžovat, většina, co tam byla tu kontrolu našla. 

Neplánované zdržení mi zhatilo plány podívat se na druhou stranu řeky ke kontrolám 11 a 12, které jsem měl původně v úmyslu ještě navšívit a běžel jsem už jen pro devítibodovou kontrolu č. 26. Pak už zbývalo pouze prokličkovat tím areálem a rychle do cíle. Měl jsem to skoro nachlup. Do konce limitu zbývalo 24 sekund. Z celkového umístění jsem byl docela překvapen. Myslel jsem, že to bude spíš někde za první desítkou. 

Papírovým vítězem je pro mne osobně neznámý Ivo Lohr. Třeba z devatenáctky šel na čtyřku rovnou kolmo dolů k Berounce, ze sedmičky na šestku pak zase přes řeku a hned do strmého svahu. Asi už mu ale chyběly konci síly nebo odvaha, neboť z jedenáctky šel (běžel) do cíle asi 4 plonkové kilometry okolo řeky. Tam se nabízelo překonat ještě jednou řeku na devítibodovou k. 26. Bylo by to nejen kratší a méně kopcovitější, ale stihl by i časový limit (odečetli mu 13 bodů) a mohl tak dosáhnout na hodnotu 136 bodů. Čili suverénní vítězství. 

Ono se to ale od stolu lehce vypráví. S dohledávkami nebyly problémy. Větší lampiony byly lépe vidět. Zázemí jak se patří. Pokaždé, když dokončím nějaký ten HROB, rogaining, maratón nebo Skrýše, si říkám, že už mne na podobé akci nikdo neuvidí. Ale to už asi desátým rokem. Uvidíme za rok.

Pepa Milota alias Sestry Brožkovy


Aktualizováno: Pepův článek pro Chebský deník